30. ročník Běhu sv. Václava
Co by asi řekli pořadatelé při organizování 1. ročníku Běhu sv. Václava, pokud by jim někdo řekl, že se dne 30.9.2023 poběží jeho 30. ročník? A že jej poběží 250 běžců? Věřím, že by byli hrdí na to, že stáli u zrodu tohoto skvělého závodu. A věřím také tomu, že by byli vděční lidem, kteří se o organizaci starají dnes.
Do jaké podoby se tedy závod za více než 30 let posunul?
Pro účastníky sice začíná závod prezentací, jenže pořadatelský tým musí organizační věci začít řešit nejpozději měsíc předem. Během dvou schůzek pod taktovkou zkušeného hlavního šéfa závodu Vaška Hasala se domlouvá vše potřebné, velkou pomocí jsou zkušenosti pořadatelů a kontakty z minulých ročníků. Mimochodem jestli jsem počítal správně, tak se do nějaké formy organizace zapojilo přes 30 lidí (a to nepočítám scholu!). Co ovšem musím ocenit a co je důvodem, proč se tento závod stále pořádá, je ochota nastupujících generací přebírat úkoly od “zkušenějších” - v letošním roce to byl především IT sektor.
Ale dost už o pořadatelské stránce, pořád jsme se nedostali k tomu, jak závod vlastně probíhal... Sobota si pro nás přichystala podmračené počasí s ideální teplotou na běh. Vojta Glogar nepouští mikrofon z rukou, daří se mu nastolit atmosféru hodnou této události. Fronta u prezentace se zejména v druhé polovině vyhrazeného času ne a ne zmenšovat. Aby ne, když i přes riziko deště došlo k přepsání historického rekordu v počtu účastníků! Ale než to všechno člověk stačí vstřebat, přichází výzva ke společné fotce, po které už zbývá jen pár minut do startu první vlny - mužů a chlapců, 5 minut po nich pak startují ženy a dívky. Vnímám adrenalin především u kluků v prvních řadách, kteří jsou připraveni od začátku běžet na maximum, většinou pro ně až příliš vysokým tempem. Přináší to ovšem adrenalin i starším a rychlejším běžcům za nimi, protože nikdo nechce při předbíhání někoho zranit. I přes absenci absolutních vítězů z minulého ročníku je startovní pole nejen početné, ale i kvalitní.
Čas 10:00, je odstartováno. Favorité ihned nastolují ostré tempo. Ani se nesnažím tuto rychlost akceptovat, místo toho se snažím pokud možno bezpečně předbíhat i o více než polovinu mé váhy lehčí kluky. Zaznamenávám pád jednoho takového, otáčím se dozadu, doufám, že se zvládne co nejrychleji zvednout. Ve stoupání kolem hřbitova startovní pole postupně začíná řídnout, na čele závodu spolu běží Jirka Kvita s Vítkem Hasalem, synem hlavního organizátora. Po úvodních rychlých dvou kilometrech, které ti nejrychlejší zvládají za méně než 7 minut, přichází rozhodující část závodu. Během jednoho kilometru je totiž potřeba zvládnout převýšení přes 100 metrů, z toho se asi polovina výškových metrů překonává na 150 metrů dlouhém krpálu ke hradu. Závodníci ovšem tuto část mají zpestřenou proběhnutím startovního / cílového prostoru, ve kterém jsou silně povzbuzování fanoušky, navíc za koncem kaštanové aleje na ně čeká občerstvení. Nicméně v další cestě do cíle stále stojí nepříjemně prudké stoupání ke hradu. Na něm rozestupy vypadají menší, než ve skutečnosti jsou, mám tedy šanci vidět o notný kus výše Jirku Kvitu, jak si běží (opravdu do toho kopce běží!) pro celkové vítězství. O 6 vteřin lepší čas než loni mu tentokrát stačil na vítězství, s časem 14:35 zaostal o 11 vteřin za traťovým rekordem z minulého roku. Na druhém místě v absolutní pořadí se umístil Vítek Hasal (14:56), na třetím pak Michal Poláček (15:06). Mezi ženami dominovala Tereza Valentíková (16:24, celkově 13.), která utekla druhé Adéle Bartoň Haitlové o více než minutu (17:41). Pro úplnost dodejme, že na třetím místě celkově mezi ženami se umístila Helena Kovařčíková (18:10).
Je po závodě, přichází více společenská a gastronomická stránka dne. Skupinky postávají u stánků s párky v rohlíku, klobáskami, buchtami, koláči, perníky a dalšími dobrotami. S teplým čajem, kávou nebo minerálkou v ruce sdílejí dojmy ze závodu i radost ze společného setkání. Příjemnou atmosféru nenaruší ani déšť, který mezitím přichází. Ten nepřestane ani při vyhlašování, naopak zesílí. To ovšem nezabrání po modlitbě Anděl Páně ocenit nejen ty nejlepší, ale u příležitosti 30. ročníku předat cenu i 30. závodníkovi v celkovém pořadí. Kategorii nejstarší účastník posouvá pravidelný účastník Stanislav Rosa proti předchozímu ročníku zase o kousek (čti o jeden rok) dál. Nejmladší účastníci byli tentokrát tři. Celá akce pak vrcholí mší svatou, kterou celebruje otec Zdeněk Šimíček, zatímco jí krásnou hudbou doprovází schola. Škoda by bylo nezmínit tématicky připravené přinášení darů spojené s přímluvami.
Nakonec si dovolím osobní vsuvku. Když přemýšlím nad tím, co dělá tento závod výjimečným, čím se liší od jiných závodů, myslím, že nejen mně vyvstane jako první na mysli krásná - až rodinná - atmosféra. Myslím, že to je dáno angažovaností té spousty lidí, kteří do toho dávají svou energii, pomáhají, i když vlastně nemusí. Ono to sice často na první pohled vidět není, ale to nadšení a dobrá vůle všude kolem “sálá” na účastníky, kteří to zase svým entuziasmem vracejí pořadatelům a dobrovolníkům zpět. Sponzoři této atmosféře velkým dílem také napomáhají, děkujeme.
Osobně mám radost z toho, že většina účastníků jsou děti, myslím, že je to pro ně velká motivace k pohybu, k lásce k němu. My starší zase jistě především oceníme příležitost k tomu, abychom se spolu mohli potkat.
Ano, vyskytly se také drobné chyby, ovšem myslím, že nás to učí vděčnosti za to, co se povedlo.
A co bude dál? Vrátí se start závodu zase k Oční studánce? Zvládnou pořadatelé nápor ještě většího počtu účastníků? Nechme se překvapit příští rok!
Jaroslav Glogar
